Volba nových členů Rady České televize letos v květnu vyvolala obavu o směřování a nezávislost České televize. Jeden z nejčernějších scénářů představuje věřejnoprávní televize TVP v Polsku, která se proměnila v propagandistický kanál vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS). Poslední měsíce a týdny napjaté prezidentské kampaně mezi Andrzejem Dudou a Rafalem Trzaskowskim ukázaly, proč útoky na nezávislost veřejných médií a snahu o paralyzaci České televize nesmíme přehlížet.
Nezávislost České televize
Rada, která je definována zákonem o České televizi a jejíž členové jsou voleni Poslaneckou sněmovnou, má pravomoc jmenovat a odvolat ředitele a dohlíží na fungování a hospodaření televize. Struktura členů Rady by měla odpovídat rozdílným politickým, kulturním, sociálním a geografickým proudům a mělo by být docíleno názorové vyváženosti a objektivity. A možná nerovnováha a jednostrannost Rady je právě to, co ve mně vzbuzuje obavy.
Média veřejné služby hrají nezaměnitelnou úlohu hlídacího psa a jsou nedílnou součástí fungující demokracie. Nezávislost a vyváženost médií je nezbytná, aby docházelo k objektivní kontrole politik a fungování vlády a opozice, spravování státu a poskytnutí mediálního prostoru k vyjádření všem politickým subjektům v zemi. To zaručuje, že není narušena politická soutěž mezi jednotlivými politickými stranami.
Česká televize a Český rozhlas musí být v názorové vyváženosti na české mediální scéně vždy příkadem. Nesmíme dovolit, aby Česko následovalo maďarský a polský model, kde se média veřejné služby klaní na stranu vládnoucí partaje, mlčí o potenciálních negativních důsledcích její politiky či veřejně poškozují představitele opozice a kritiky vládnoucích struktur a opomíjejí kauzy představitelů státu.
Podobné fungování jakékoli televize je ve funkčních evropských demokraciích nepřijatelné. Situace, do které bychom se mohli jednoduše dostat a ve které by valná většina vysílacího času byla věnována pozitivním zprávám o vládních politicích, by narušila fungování naší země a vrátila by nás do časů před rokem 1989, kdy televize sloužila pouze jako hlásná trouba Komunistické strany.
Zpravodajství veřejnoprávní televize v Polsku
V posledních měsících jsou pro TVP charakteristické plejády oslavných reportáží a komentářů na adresu vládní strany Právo a spravedlnost a Andrzeje Dudy. I debata prezidentských kandidátů se v době post koronavirové krize místo otázek zdravotnictví a obnovy ekonomiky zaměřila na témata jako jsou manželství pro všechny, příprava na biřmování v rámci školní výuky náboženství, otázka přijímání uprchlíků a relokační kvóty. Moderátor TVP si navíc neodpustil poznámku, že vládní strana Právo a spravedlnost musela zvrátit škody způsobené opoziční Občanskou platformou, kdy přehodnotila podpis pod relokačním systémem utečenců a “postavila se tak diktátu z Bruselu”.
Jako další z mnoha příkladů slouží i přidělení vysílacího prostoru jednotlivým kandidátům. V únoru dostal kandidát vládnoucí strany Právo a spravedlnost 1h a 13,5 minuty vysílacího času, zatímco kandidát Levice, která ve volbách na podzim 2019 získala 12,5 % voličské podpory, pouze 44 sekund.
Nepoměr přidělených časů však nebyl jediný způsob, který TVP použila k pokřivení politického mediálního prostoru ve prospěch Andrzeje Dudy. TVP v posledních dnech podporovala Dudovu kampaň založenou na útocích proti komunitě LGBT a proti osobám jiného než katolického vyznání, na kritice zahraničních médií a podpůrnými reportážemi očerňovala protikandidáta Rafala Trzaskowského. Poslední vypuštěnou dezinformací bylo nařčení Trzaskowského ze záměru repatriovat majetek Poláků osobám židovského původu, kteří přežili holokaust.
Je však zarážející, že podle výzkumu považují tři čtvrtiny voličů Andrzeje Dudy štvavou kampaň TVP za vyváženou. Dle mediálních analytiků pomohla kampaň TVP Dudovi vyhrát volby. Nutno podotknout, že výsledek byl skutečně extrémně těsný.
Evropský rozměr situace v České televizi
Bez nadsázky je zasahování do nezávislosti médií jedním z nejpalčivějších problémů v Evropě, obzvlášť ve státech V4. V květnu jsem proto ze své pozice poslance Evropského parlamentu a člena výboru CULT požádal výbor, aby se možným budoucím narušením vyváženosti médií v Česku zabýval. Rád bych, abychom se polské situaci v Česku vyvarovali. Považuji to za jednu z mých povinností europoslance a věřím, že jsem byl zvolen, abych hájil demokratické principy, svobodu slova a právo na získání informací. Není překvapením, že politická skupina S&D přednesla žádost obdobné povahy ohledně objektivity polských médií. To také naznačuje, že se jedná o standardní krok v rámci fungování výboru. Ten pravidelně vypracovává zprávy týkající se vyváženosti médií v Evropě a debaty nad jejich možným ohrožením jsou důležitou součástí demokracie. Oprávněnost mého dotazu je zakotvena v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie, podle kterého má Komise závazek dohlížet na dodržování svobody a plurality médií v členských zemích.
Podotýkám, že nezpochybňuji demokratičnost volby v Poslanecké sněmovně jako takové, nicméně považuji za nezbytné se situací zabývat, neboť volba členů, kteří dlouhodobě zpochybňují roli médií veřejné služby je značně znepokojující. Zaráží mě praktika kádrování jednotlivých kandidátů a vyhodnocování jejich prospěšnosti pro hnutí ANO, jež byla předmětem e-mailu od poslance ANO Stanislava Berkovce, který v březnu koloval Poslaneckou sněmovnou a který naznačuje, co si pod slovním spojením “nezávislost Rady České televize” vládnoucí hnutí představuje.
Nechci, abychom se ocitli v situaci, kdy médium veřejné služby nebude poskytovat prostor všem společenským názorům, a naopak bude umlčovat investigativní novináře, kteří informují o korupčních kauzách politických představitelů a přispívat k prohlubování názorové propasti mezi občany. A jelikož historie již mnohokrát ukázala, že zlu stačí, aby slušní lidé mlčeli, budu se svobodou médií zabývat i nadále.